Srpen 2011

Per aspera ad astra

29. srpna 2011 v 16:29

Téma týdne: "Můj příběh"

Je rozdíl mezi žít a Žít, mohla bych psát o svém dlouhém žití, narození, základní škole, střední až po dnes, vysoké škole, jenže si nemyslím, že jsou tyhle chvilky natolik důležité aby si zasloužily celý článek. Spíš se chci zabývat obdobím kdy jsem začala Žít, tím Žít s velkým písmenem na začátku. Značí to Žít pro něco, zadat svému životu směr a začít se jím pomalu ale jistě ubírat.Každý by si podle mého jednoho dne měl uvědomit, že cíl cesty je to proč žijeme, musí to být něco velkého, něco co nás namotivuje a dokonale pohltí abychom se prostě jeden den zvedli a začali se tím jít správným směrem.

Já cíl mám, krátce, asi tak rok, mým cílem je finanční svododa. Cestovat si kam chci, bydlet kde chci, jezdit čím chci, nemuset se ohlížet na to zda je dost peněz a pro to se snažím žít, pro tuhle myšlenku. Protože ve vše v co věříme, se nám podaří ať už věříme v úspěchy či neúspěchy. Možná moto, možná záhadné tajemství života, co už mělo být dávno objeveno.
A toto nové Žití jsem, jak říkám objevila teprve nedávno. Jsem tedy na začátku svého nového Žití a mám za sebou pár a před sebou mnoho překážek, které bylo, je a bude třeba překonat.

Možná je Vašim cílem vzpomínat na dávno prožité a pořád dokola omílat staré historky, někdo to bude dělat až na smrtelnou postel a někdo, třeba jako já, si počínaje dneškem zadá cíl aby mohl neustále prožívat věci nové, lepší. Je to začátek dlouhé cesty, je třeba vytrvat a jednou třeba i já napíšu příběh jak sem Žila a jak to byl nejlépe zhodnocený čas mého Žití.

Trefný název

29. srpna 2011 v 14:08
Dej tomu trefný název a máš to v kapse, dej tomu trefný název a lidé to dočtou i kdyby to postrádalo jakoukoliv pointu. A co je nejlepší, trefný název se vlastně ani nemusí shodovat s obsahem, nebo o něm může být třeba jen zmíňka v poslední větě. Není to trestné, není to postižitelné a děje se to 24hodin denně. Nepřijde Vám ten systém povědomý, takhle vznikají články ve špatných novinách, takhle se nahání sledovanost blogů na internetu.
K tomuto vstupu mě navedlo minulé téma týdne, blog mám plus mínus 3 dny, dobrá blog mám přesně 3 dny a ještě tak úplně nevychytávám všechny možnosti co mi vlastnictví něčeho takového skýtá a tak sem zpočátku netušila co si s tématem počít. Teď už vím, že jsem byla velmi naivní, když sem si myslela, že na všech blogách najdu inspiraci. Kdybych si chtěla najít co to přesně znamená, taky si dokážu vyhledat na wiky výtah ale nic na světě by mě nedonutilo si ho nakopírovat do blogu. Úplně nejlepší z Vás, ti z Vás pro které by se měla navrhnout cena za nejhůře uchopitelné téma týdně, počemž snad i nejhorší pisálky všech kategorií byli ti, co zkopírovali název, čímž si zajistily pár minut slávy na hlavní stránce a napsali mi jak je to strašně dlouhé nevyslovitelné slovo a jak vůbec nevědí co znamená, mě jako konzumentovi to přišlo, jako by ze mě autor článku dělal úplného s prominutím debila, to přece vím i bez něj, kvůli tomu nečtu jeho blog. A nejvíc úžasní, ti co mě nejvíc rozčertili, byli ti, co se o tom slovu nakonec ani nezmínili, prostě jen využili naivity mnoha z nás, co vidí trefný název a dočtou.
Možná kdyby se tolik lidí nezaobíralo více názvem, než samotným obsahem, lidé by tolik nezavrhovali čtení jako takové, možná by bylo víc kvalitních blogů bez obrovských palcových titulků. Kvalitou se mnozí z Vás rovnáte blesku a to je spodina.
Omlouvám se, píšu pravdu, nic než pravdu a samou pravdu. To sem prostě já. Dočetli jste až sem? Tak to jsem asi opravdu zvolila dobrý název.

Zažila jsem to!!!

28. srpna 2011 v 22:26

Téma týdne: "Floccinaucinihilipilification"

Zažila sem floccinaucinihilipilification. Málo kdo se tímto zážitkem může pochlubit, možná Vám někdo vyprávěl, že se mu to také podařilo ale většina podle mého byly pouze frajírci co někde slyšely, že se toho dá dosáhnout a tak si vymysleli báchorku. I mě nemusíte věřit, já to ale opravdu zažila, chci říct, nečetla jsem o tom a ani jsem netušila, že to lze, až do dnešního rána, kdy jsem se probudila a věděla, že se to děje, najednou bylo všechno tak jasné, tak prozřetelné, vše do sebe zapadlo jak kostičky puzzle co po pár měsících naleznete zapadlé za skříní. Floccinaucinihilipilification byl tu, můžete věřit i nemusíte, já ale vím a to je hlavní, můj život nikdy nebude stejný...Floccinaucinihilipilification mě dokonale změnil, teď zůstává otázkou, zda k lepšímu.

Copak tady děláš...

28. srpna 2011 v 20:54
Naše rodina, to Vám povím, ta vážně stojí za to. Nejenomže já sem se narodila poněkud zbláznivěle, i moje babička přičemž i moje mamka jsou blázni jak se patří. Asi je to dědičné, zdá se. Navíc když se do rdinného kola bláznění přidá i bratr je veselo až k slzám.
Třeba dnes podvečer, sedíme takhle s mamkou a bráchou před barákem a užíváme si rodinné pohody probíráním všemožně důležitých myšlenek, když se znenadání ozve z míst kam není možné dohlédnout přes obrovské roští: "No copak tady děláš, ty si se ztratila ??" hlásem jako by babča právě nalezla batole se štěňátkem v podpaží.
Chvíli jsme nevěděli co si o tomto výstupu myslet, když bratra napadlo zvednout se a zajít se teda podívat cože se to v houští děje. Když se vrátil s kamenným výrazem vypadlo z něj pouze: "Ona si tam jen povídá s husou!!"

Něco dokázat

28. srpna 2011 v 11:50
Každý to chce a kdo říká že ne lže. Ať už to jsou malé cíle jako porazit mě ve scrabblu u mého bratra, (což se mu, ruku na srdce, nemůže podařit ani kdyby si ty písmenka označil) nebo to jsou větší cíle, jako zajistit se na budoucnost. Mám jen starost, že většina z nás, co si kráčí po světě, má sny asi tak stéjné důležitosti, jako je právě to vítězství ve scrabblu. Je krásné věřit, že člověk může dosáhnout všeho co si v životě vysní, obávám se ale, že jsme natolik zhýčkaní dobou, že jsme líní si jakýkoliv sen vůbec vysnít, natož udělat něco pro jeho splnění.

Měla bych se učit

27. srpna 2011 v 23:35
Čím déle se věnuji studiu, tím více si začínám uvědomovat, že tato věta zahrnuje snad 50% mých studijních myšlenek.
Každé ráno v době zkouškového se s ní probouzím a každý večer s ní i ulehám s dodatkem, že zítra už určitě budu. Není se tedy čemu divit, že moje zkouškové končí začátkem nového semestru.
Je to snad nějaká studentská degenerace, nějaký mor postihující všechny občasné studenty jako jsem já ? Nechce se mi věřit, že by vše vysvětlovalo jedno cizí slovíčko prokrastinace, nevěřím na to, že se to dá takhle pojmenovat, musí v tom být přece něco víc, něco čím bych si mohla lámat hlavu až do samého rána, jen abych se nemusela učit...
Měla bych se učit, za 2 dny nejdůležitější zkouška mého života... a vida, je to tu zase