Čím déle se věnuji studiu, tím více si začínám uvědomovat, že tato věta zahrnuje snad 50% mých studijních myšlenek.
Každé ráno v době zkouškového se s ní probouzím a každý večer s ní i ulehám s dodatkem, že zítra už určitě budu. Není se tedy čemu divit, že moje zkouškové končí začátkem nového semestru.
Je to snad nějaká studentská degenerace, nějaký mor postihující všechny občasné studenty jako jsem já ? Nechce se mi věřit, že by vše vysvětlovalo jedno cizí slovíčko prokrastinace, nevěřím na to, že se to dá takhle pojmenovat, musí v tom být přece něco víc, něco čím bych si mohla lámat hlavu až do samého rána, jen abych se nemusela učit...
Měla bych se učit, za 2 dny nejdůležitější zkouška mého života... a vida, je to tu zase
musíš se zapřít a opravdu s tím začít. ;) Nejlépe se nejdříve odreagovat a pak se na to vrhnout... aby pak nebylo pozdě. ;)